1. neděle adventní

02.12.2018 00:26

Lk 21,25-28.34-36
Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

 Pohádky, které jsme jako děti rádi četli nebo je sledovali v televizi, občas končily známým: „Zazvonil zvonec a pohádky je konec.“ Kristus v evangeliích hovoří o mnoha tématech a jedním z nich je i konec nám známého světa a Jeho viditelný příchod ve slávě. I když v modlitbě Otčenáš pokaždé vyslovujeme slova: „přijď království tvé“ a při mši říkáme: „na tvůj příchod čekáme“, domnívám se, že už s ním ve svém životě víry příliš nepočítáme. Snad proto, abychom nepropadli určitým formám extremismu. Ale důvod může být i mnohem prostší. Třeba jsme jako Izraelci až příliš pevně zabydleni v Babylonské zemi. A když se jim otevřely dveře exilu a mohli se vrátit domů, vyšla jich jen hrstka. Proč opouštět dobře zavedený život a jít někam do neznáma? Proč zpřetrhat tak pracně a bolestně budované lidské i obchodní vztahy a přijmout nejistotu? Tato životní perspektiva a nasměrování by se nám však mohly stát osudnými. Kristus nás totiž ubezpečuje, že tento den přijde. A než se tak stane, svět se bude hroutit.

Jako křesťané ale nemáme plakat nad tím, že se stále nedaří (a nepodaří) vybudovat lepší a spravedlivější společnost či držet na uzdě živly přírody. Naopak: máme pozvednout svou hlavu, hledět výš nad všechny tyto nezdary a přicházející pohromy, a svou naději upínat ke Králi, který si přijde pro své věrné.

Ale jenom ten, kdo neupne svůj život k nestřídmosti a starostem, ale ještě dnes, tedy včas, bude hledat Pána v modlitbě, aby se mu zcela oddal, a bude v tom pokračovat každý den, nebude zmírat strachem a propadat úzkostem spolu s národy, ale naplněn radostí ho bude vyhlížet.

Než se Kristus vrátí, budou mnohá znamení. Bůh si totiž nepřeje, abychom byli překvapeni a zaskočeni. To se stane jen těm, kdo tuto pravdu Písma odsouvali do pozadí a žili především pro tento svět a své zájmy. Obzvlášť nebezpečné je, že i v církvi se tak dá prožít celý život. Pro ty budou tato znamení velkým neštěstím, protože jim udělají čáru přes rozpočet, tedy jejich plány a falešné naděje. Ti, kdo ve svém životě usilovali o to, aby se sblížili s Kristem a pro něho umírali svému sobectví každý den, to bude příslib, že pohádka (často fakt s hororovými prvky) opravdu končí a blíží se ta nejkrásnější skutečnost. A pro tuto nádhernou vizi stojí za to oživit raně křesťanský pozdrav: Maranatha (Pán přichází)!