Svátek křtu Páně

14.01.2018 00:04

Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku.
Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

První čtení na svátek Křtu Páně je jedním ze čtyř Izaiášovských zpěvů o Hospodinově Služebníkovi (Iz 42,1-7; 49,1-6(9); 50,4-9(11) a 52,13 – 53,12). Liturgie jasně ztotožňuje záhadnou starozákonní postavu vyvoleného Služebníka, kterého Hospodin ustanovil prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, s osobou Ježíše z Nazaretu, o němž Otec řekl: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ Otázky o tom, zda se tyto starozákonní texty vztahují na konkrétní historickou osobnost, tak dostávají definitivní odpověď. Tato odpověď – milovaný Boží Syn, který je toužebně očekávaným Mesiášem – však zároveň nevylučuje možnost, že by starozákonní obrazy odkazovaly i na „lidské syny“ – na samotného proroka Izaiáše (resp. Deuteroizaiáše), nebo na proroka Jeremiáše a jeho pohnutý životní příběh, nebo dokonce i na celý vyvolený národ Izrael, či případně jeho část – „zbytek Izraele“ (srov. Iz 10,20; 11,11), který zůstal věrný Hospodinu. Ježíš tyto možnosti neškrtá. Naopak, definitivně naplňuje to, co ony v minulosti pouze nedokonale naznačovaly, a tak je uzavírá. Zároveň však tyto starozákonní obrazy i plně otvírá budoucnosti. Milovaný Boží Syn, který sestoupil až na dno naší lidskosti, totiž těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi (srov. Jan 1,12). Boží Syn přichází k člověku a dává se pokřtít člověkem, aby se každý člověk, který přichází k němu a dává se pokřtít v něm (srov. Řím 6,3), stal Božím synem. A proto nás zpěvy o Hospodinově Služebníkovi z knihy proroka Izaiáše nevedou jen k otázkám o minulosti (Kdo byl tento vyvolený Služebník? Jak Ježíš přinesl právo národům? Jak on otevřel oči slepým, jak vyváděl vězně ze žaláře?), ale ptají se i na naši přítomnost a budoucnost: I ty jsi Hospodinův vyvolený a milovaný služebník, kterého podporuje. Jak zakládáš jeho právo na zemi? Jak neseš národům jeho světlo, jak otvíráš oči slepým a vyvádíš ze žaláře ty, kdo bydlí v tmách?