Slavnost Těla s Krve Páně

17.06.2017 21:39

Jan 6,51-58
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

Bylo to při poslední večeři, při níž Ježíš před svým utrpením vzal do svatých rukou chléb, pozdvihl oči k nebi, vzdal Otci díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům se slovy: "Vezměte a jezte z toho všichni; toto je moje tělo, které se za vás vydává." Podobně vzal také kalich, znovu vzdal díky Otci a požehnal, dal svým učedníkům se slovy: "Vezměte a pijte z něho všichni; toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku."

Ustanovení Nejsv. Svátosti oltářní se v církvi původně slavilo jen na Zelený čtvrtek. V ten den tato oslava přechází do smutku pro nastávající Kristovo utrpení, končící vykupitelskou smrtí na kříži. Sám Bůh zjevil potřebu slavení samostatného svátku tohoto největšího daru, v němž zůstává on sám s námi. Je slaven ve čtvrtek po svátku Nejsv. Trojice, jen někde se slavení s průvodem, kvůli pracovnímu dni, přesouvá na následnou neděli.

Do ustanovení eucharistie Ježíš vložil všechno - sám sebe. Při eucharistické oběti se zpřítomňuje jeho oběť na kříži s prolitím veškeré jeho krve pro nezměrnou lásku k nám. Ve svaté hostii je cele přítomný jako Bůh a člověk, se svým tělem a krví, se svou mocí a láskou. Při pohledu na svatou hostii se můj pohled setkává s pohledem všemohoucího Boha, jen s tím rozdílem, že já vidím svátostnou způsobu Toho, v němž je nebeský Otec oslaven. Důvod tohoto oslavení je ve výkupné smrti a vzkříšení, v bezvýhradném uskutečnění Otcovy vůle. Podobně i já a každý z nás máme oslavovat tento svátek ve spojení s Ježíšem sjednocením se s jeho vůlí, aby Bůh byl oslaven.