Neděle Zmrtvýchvstání Páně

01.04.2018 00:01

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

Dnes dospívá do cíle ta cesta, na kterou jsme se vydali na Květnou neděli vstupem do Jeruzaléma, kde jsme tento rok byli svědky Ježíšova utrpení spolu s evangelistou Lukášem. Na letošní Květnou neděli pro nás pašije začínaly ve Večeřadle. Tam nám dal sám Ježíš klíč k pochopení jeho utrpení, které je projevem jeho lásky „až do krajnosti“. A už tehdy – na Květnou neděli – jsme v závěru Lukášových pašijí slyšeli, že „ženy, které přišly z Galileje, se podívaly na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno, a potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti“. Dnes opět vidíme tyto ženy, jak si už nesou vonné oleje, které si připravily. Ani my však nepřicházíme k Ježíšovu hrobu s prázdnýma rukama. Vonný olej v evangeliu symbolizuje hlubokou a upřímnou lásku a tu jsme si v průběhu uplynulých dnů přece intenzivně připravovali i my. Na Zelený čtvrtek a na Velký pátek jsme přece i my byli adresáty Ježíšovy bezvýhradné lásky, kterou projevil nejprve ve Večeřadle a pak na kříži. Proto i naše srdce nemohlo reagovat jinak, než naplnit se láskou k němu. A právě tuto lásku si spolu se ženami z evangelia neseme k Ježíšovu hrobu. Tam však zjišťujeme, že hrob je prázdný. Čistě lidský pohled na prázdný hrob, v němž se už nenachází Ježíšovo tělo, však nemůže vést jinam než k rozpakům. Ty však nedospějí k žádnému uspokojivému řešení. Opravdu, k správné odpovědi se v této situaci nedá dopracovat logickým uvažováním. Zde totiž skutečnost přesahuje jakoukoliv lidskou logiku a jsme odkázáni na poselství, které by žádný člověk nebyl schopen vymyslet: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.“ Lidská mysl však není schopna ani toho, aby toto poselství pochopila. Proto si ženy z evangelia a my s nimi musíme vzpomenout na to, co řekl sám Ježíš. Jen tehdy, když si vzpomeneme na jeho slova a budeme je uchovávat ve svém srdci, může zvěst o jeho zmrtvýchvstání proniknout náš život, takže budeme schopni toto všechno oznamovat všem ostatním.