5. neděle v mezidobí

04.02.2018 00:00

Job 7,1-4.6-7
Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. 

Mk 1,29-39
Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji.

Autor knihy Job hledá odpověď na otázky: Proč trpí člověk, který se nedopustil ničeho špatného? Jaký smysl má jeho trápení? Jobova vyznání před Hospodinem i jeho reakce na komentáře tří přátel, kteří ho přišli navštívit v jeho utrpení, sice vnášejí do tohoto tajemství nejeden paprsek světla, nicméně jakékoliv definitivní řešení otázky, která od věků trápí i ty nejchytřejší lidské hlavy, je pořád v nedohlednu...

V Jobově příběhu se nakonec vše skončilo dobře. Job seĚosvědčil ve zkoušce utrpení a neprovinil se proti Hospodinu. „A Hospodin Jobovi žehnal ke konci více než na začátku... I zemřel Job stár a sytý dnů“ (Job 42,12.17). Ale tisíce, ba miliony bezejmenných Jobů na celém světě, jejichž životní příběh se nekončí „happyendem“, stále dávají za pravdu otázkám, které Job vyslovil tehdy, když mu bylo nejhůř: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu... dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mu přiděleny.

Tato Jobova slova dobře vystihují i situaci, do níž (podle Markova evangelia) vstoupil Ježíš, když v Kafarnau vyšel ze synagogy a vstoupil do Šimonova a Ondřejova domu (viz Mk 1,29-39). Šimonova tchýně ležící v horečce je pouze první kapkou dlouhé řeky bídy a utrpení, která Ježíše „zaplavila“, když k němu po západu slunce přinášeli všechny nemocné a posedlé. Jak Ježíš reaguje na tento příval lidského utrpení? Jakou odpověď na Jobovy nezodpovězené otázky lze vyčíst z jeho postoje? Šimonovu tchýni na Ježíšův zásah opustila horečka a ona vstala a obsluhovala své hosty. Mnohé nemocné s rozličnými chorobami Ježíš v ten večer uzdravil. Nesmělá, ale naléhavá výčitka („Všichni tě hledají!“), kterou učedníci přerušili Ježíšovu modlitbu, nám ale dává tušit, že Ježíš v ten den v Kafarnau neuzdravil všechny neduhy a nevyřešil všechny lidské trable... Jobovy otázky i nadále hlodají nejedno utrápené lidské srdce... Přece to však není beznaděj, co má v této situaci poslední slovo. Evangelista Marek uvádí uzdravení Šimonovy tchýně malým detailem: „Ježíš k ní přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji.“ Právě toto je odpověď, kterou dává Kristus trpícímu člověku, který prahne po úlevě. Bere ho za ruku… a už nikdy ho nepustí! Bez ohledu na to, zda ho uzdraví nebo neuzdraví, zůstává navždy s ním! Nepustí ho ani před branou smrti, ale překračuje ji spolu s ním!