4. neděle v mezidobí

28.01.2018 00:01

Dt  18,15-20
Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím.

Historickým i obsahovým jádrem knihy Deuteronomium je tzv. deuteronomický kodex, který je tvořen kapitolami Dt 12 – 26. Začíná se slavnostním prohlášením: „Toto jsou nařízení a práva, která budete bedlivě dodržovat v zemi, kterou ti dal do vlastnictví Hospodin, Bůh tvých otců, po všechny dny, v nichž budete živi na zemi“ (Dt 12,1). Deuteronomický kodex je jakoby „koncentrátem“, v němž jsou obsaženy základní prvky identity vyvoleného národa. Pouze v případě, že národ bude žít podle těchto slov, zůstane národem, který náleží Hospodinu (srov. Dt 26,18-19). V opačném případě ztratí svou identitu.

Úryvek o prorokovi, který nám nabízí nedělní liturgie, patří do tohoto kontextu. Veršům vybraným do prvního čtení bezprostředně předchází varování před zvyklostmi okolních národů. Ty se utíkají k věštcům, „mrakopravcům“, hadačům či čarodějům a k podivným praktikám (viz Dt 18,9-14). Vyvolený lid – lid, který náleží Hospodinu, má tyto způsoby rozhodně zavrhnout. Má naslouchat jen takovému proroku, kterého určí Hospodin, a kterému Hospodin vloží do úst svá slova. Je to velmi strohá charakteristika. Žádné speciální efekty, žádná elitní společenská vrstva, žádné významné postavení. Naopak, zdá se, že pravý Hospodinův prorok se nemá vyznačovat ničím jiným než obyčejností. Vychází ze středu svých bratrů a je jim podobný. Nenabízí zaručené recepty na blahobyt a úspěch. Nevyvyšuje se nad ty, které oslovuje. Nepředvádí svoje obdivuhodné nápady, neprodává svou úspěšnou značku, ale promlouvá výlučně ve jménu Hospodina a sděluje jen to, co mu přikazuje Hospodin. Hospodinův Poslaný s velkým „P“ se také zařadil do této prorocké linie. Moc, kterou se vyznačovalo jeho učení (viz Mk 1,27), dosáhla svého vrcholu v bezmoci kříže. K jaké prorocké linii se hlásíme my?