27. neděle v mezidobí

08.10.2017 00:00

Mt 21, 33-43
Ježíš řekl svým učedníkům podobenství:
Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?
Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

V námaze vinaře, který „vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a postavil věž“, nelze nevidět láskyplnou péči Stvořitele. „Podrobný popis práce“ pečlivého vinaře (viz též Iz 5,1-7) nám pomáhá proniknout k podstatě zdánlivě stručného „šestidenního rozvrhu“ stvoření, jak ho známe z knihy Genesis (viz Gn 1,1-25). A právě kniha Genesis dále pokračuje: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu“ (Gn 1,27), a tím nám vysvětluje, proč laskavý a starostlivý vinař odcestoval. Stvořitel přenechává úplnou samostatnost člověku stvořenému k jeho obrazu. „Nestrká nos“ do svobody, kterou mu daroval. Naopak, sám se stává „cizincem“ na své vlastní vinici. Podíl z úrody, který očekává, je, že ho objevíme v každém „cizinci“, tj. v každém člověku, který nám přichází do cesty (viz podobenství o milosrdném Samaritánovi, Lk 10,30-37, nebo pasáž o posledním soudu, Mt 25,31-46). Kdo nepřijímá druhé jako posly, jež poslal Vinař, a bije je, zabíjí, či kamenuje svou tvrdostí, neláskou a odmítáním, zabíjí jeho jednorozeného Syna. Vždyť on sám řekl: „Cokoli jste udělali..., pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).
A jak rozpoznat posly, které posílá vinař? Kdo se dennodenně učí vidět stopy Boží pravdy, krásy a spravedlnosti ve všem, co je pravdivé, co je cudné, co je spravedlivé, co je mravně čisté, co je milé a co má dobrou pověst, co je ctnostné a chvályhodné (srov. Flp 4,8), si nejlépe cvičí zrak k tomu, aby dokázal v každém bližním i v neznámém rozeznat rysy tváře milovaného Syna, pro kterého a srze kterého je všechno stvořeno (srov. Kol 1,16). Kdo však zaostřuje zrak pouze na to, čeho by se mohl zmocnit (viz „Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!“), tomu bude Boží království vzato.