14. neděle v mezidobí

Lk 10,1-12.17-20
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království!‘ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‚I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!‘ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“ Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“
Dnešní evangelium hovoří o evangelizaci a o tom, jak ji chápe Bůh. Tradičně vnímáme Kristova slova o nedostatku dělníků na vinici Páně jako výzvu k modlitbám za duchovní povolání: Aby bylo dostatek oněch „dvanácti“ i „sedmdesáti“, abychom měli jáhny, mnichy, řeholní bratry i sestry, a zejména pak kněze. Ti jsou přece těmi hlavními, kdo mají nést evangelium, a jsou pro svět zároveň nejviditelnější. Konají stěžejní a nejdůležitější dílo.
Kristus však podle evangelia celou věc vidí docela jinak. Za prvé, sedmdesát poslal do městeček a vesnic ne proto, aby hlavní část práce vykonali oni sami. Ne, měli být pouze předvojem, než tam přijde sám Kristus. Dělník na vinici Páně není ten, na kom leží všechna práce i odpovědnost, ale je jako Jan Křtitel, který byl poslán před Kristem. Dělník na vinici má vzbudit zájem o Boží království, vytrhnout lidi z jejich zaběhlých životů, aby byli schopni slyšet a vidět, až přijde sám Pán do jejich života.  
Dělník na vinici Páně má vlastně touto prací získávat další dělníky, kteří by šli dál a dál. Křesťanství je a má být nejrozšířenější model letadla či pyramidového obchodního modelu, kde je hlavní „komoditou“ Bůh sám.
Kdo je tedy dělníkem na vinici Páně? Kněz, řeholník? Také. Ale nikoli především oni. Dělníky jsou všichni, kdo byli získáni jako učedníci Krista; každý, kdo se učí žít podle Krista. A všude, kde žije, pracuje a je, svými odlišnými postoji zastává funkci připravovatele na příchod Pána, který se chystá je navštívit.
My nejsme ti, kteří tvoří učedníky, my máme upoutat pozornost lidí kolem nás, aby ve svém srdci dokázali zaslechnout Kristovo volání. Pokud jsem a budu skutečným učedníkem, jsem i Kristovým dělníkem.