23. neděle v mezidobí

Lk 14,25-33
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: ‚Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.‘ Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“

Jidáš odešel. Kam? Zradit Krista… K velekněžím, kteří mu dali vojáky, aby ho v čele s Jidášem šli zatknout. Zrada na někom blízkém je pokládána za něco hanebného a stejně tak je vnímán i Jidáš.
Kristus věděl, že o zradě uvažuje. Viděl do jeho srdce, a přece o Jidáše bojoval. Miloval ho jako všechny ostatní. Vždyť i Jidášovi při poslední večeři umyl nohy. I Jidášovi podal pokrm sebe sama a také jemu řekl – to je mé tělo, které se za tebe vydává. Miloval ho až do konce. Tím dal svým učedníkům příklad, když jim následně říká – milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás. Podle toho všichni poznají, že jste mými učedníky.
Dnes lze rozpoznat katolíky podle eucharistie a úcty k papeži, husity podle kalicha, adventisty podle soboty. Jako křesťané se od sebe vzájemně odlišujeme rozmanitostí svých dogmatických výpovědí a důrazů. Odpovídá to Kristovu přání? Na odiv nemáme dávat to, čemu věříme. Nemáme přinášet větší a větší důkazy svých pravd. Středem našeho života není především věrouka, ale živý a vzkříšený Kristus. A ten si přeje, abychom byli rozpoznatelní zejména podle toho, že budeme milovat tak, jak miloval on. Abychom milovali druhé tak, jak Kristus miloval i svého zrádce.
To ve světě není běžné. Je to zcela skandální – milovat i toho, který nás zradil a způsobil mnohá příkoří a utrpení. V tom svět rozpozná, že jde o moc, která nepochází z něho, ale odjinud. Snaha sjednotit věrouku nepomůže k tomu, aby byl Kristus skrze církev pro okolní svět viditelnější a začali po něm lidé toužit. To nedokáží výsledky teologických komisí pro sjednocení, to dokáže pouze láska nás křesťanů k sobě navzájem. Navzdory našim odlišnostem.