22. neděli v mezidobí

03.09.2017 00:00

Mt 16,21-27
Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. (...) Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“

Jen tehdy, když vyznáme, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, staneme se jeho učedníky a dovolíme mu, aby nám on kladl otázky (viz Mt 16,13-20 – evangelium minulé neděle), může nám začít vysvětlovat podstatu svého poslání. A Ježíš hraje otevřenou hru. Kristus, Syn živého Boha, není takový, jak bychom si ho představovali my. Spása, kterou přináší, nepřichází skrze úspěch, spokojenost, pohodlí, moc a slávu. Syn živého Boha musí mnoho vytrpět... Toto je cesta, kterou musí projít Boží láska, aby přemohla lidské zlo. Musí? Všemohoucí Bůh nic nemusí. Je však láska sama a láska „musí“ jít všude tam, kam jde milovaná bytost. Musí tedy podstoupit smrt, do které se člověk (kterého tak velmi miluje), svým hříchem „namočil“.
V Petrově reakci se zrcadlí, jak vzdálené je lidské myšlení od Božího. Petr má sice rád Ježíše, ale svým způsobem – trochu omezeně. Považuje za dobré to, co se mu tak jeví, ne to, co je skutečným dobrem. Pokušení vzít si bokem svého Pána a domluvit mu, aby uskutečňoval naše představy, však nepodléhá jen Petr. Nestává se i nám, že sice chceme jít za Kristem, ale „nechť nám je Bůh milostiv“, když je třeba náhodou vzít na sebe kříž? Ježíš učí Petra milovat jinak. Učí ho mít smysl pro Boží věci, ne pro lidské. Učí ho skutečnému dobru, ne tomu, co se jako dobro jen tváří. A skutečné dobro může někdy zabolet: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě...“ Avšak jen Ježíšovo evangelium obnovuje naše myšlení, abychom uměli rozeznat, co je Boží vůle, co je dobré, milé a dokonalé (viz Řím 12,1-2). Ježíš totiž neposílá Petra pryč. Výraz, který překládáme „Jdi mi z očí“, v originále znamená: „Jdi za mě/pojď za mnou!“ Tedy: „Následuj mě, kráčej v mých šlépějích. Jen v mých stopách se naučíš, co ti opravdu svědčí. Jen v mých stopách se naučíš přinášet jako svatou a Bohu milou oběť svůj vlastní život, sebe sama“ (viz Řím 12,1-2).