2. neděle velikonoční

07.04.2018 00:00

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, který nebyl s ostatními učedníky tehdy, když mezi ně přišel Ježíš, je velmi podobný všem nám, kteří jsme taky nebyli s nimi, když přišel Ježíš. Proto je náš bratr, který nám musí být velmi drahý jako „blíženec“, dvojče. Jeho zkušenost – zkušenost učedníka, který neuvěřil, pokud neuviděl, naznačuje všem dalším generacím učedníků cestu k tomu, jak mohou uvěřit, ačkoli neuvidí.
Základním předpokladem je ochota ke společenství s těmi, kteří dosvědčují: „Viděli jsme Pána!“ Ten, kdo si nachází různá „ale“ nebo „však“ k tomu, aby nemusel být s nimi, najde si i dostatek „ale“ či „však“ k tomu, aby nemusel uvěřit jejich svědectví. Ježíš přichází mezi ty, kteří jsou shromážděni v jeho jménu. Evangelium nezná soukromá setkání se vzkříšeným Kristem. Také učedníci, kteří se vydali na cestu do Emaus, byli dva. Ani Ježíšovo setkání s Marií Magdalskou není soukromá záležitost. Je nasměrováno k celému společenství: „Jdi k mým bratřím a oznam jim...“. Tomášova touha uvidět Ježíšovy rány po hřebech je pochopitelná a dokonce správná. Vždyť „jeho ranami jsme uzdraveni“. Ale o tom, kde a jak je možné uvidět je, rozhoduje vzkříšený Pán. A on je svěřil společenství svých učedníků: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Proto „uvidět“ Ježíšovy rány může každý, kdo se s láskou dívá na jakékoliv rány svých bratří a sester. Touhu vložit svůj prst do Ježíšových ran, může uskutečnit každý, kdo vkládá svou lásku do ran svých bratří a sester. Už vložil svou ruku do Ježíšova boku ten, kdo se neštítí přiložit ruku k tomu, aby srdce jeho bratří a sester nezůstala prázdná.