2. neděle postní doby

12.03.2017 00:00
Mt 17,1-9
 
Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“
Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“
 
 
Pasáž o proměnění Páně je třeba vidět ve světle předcházejících veršů, kde Ježíš postupně přivádí učedníky k hlubšímu poznání tajemství své osoby: on je Mesiáš, syn živého Boha, který zakusí utrpení, smrt a nakonec slávu vzkříšení. Předzvěstí předchutí slávy jeho vzkříšení je proměnění, jež má posílit učedníky v následování Krista i v jeho utrpení. Pozdější utrpení je nemá přivést k zpochybňovaní Ježíšových slov, ke ztrátě víry v jeho oslavení. Proto jsou na hoře pobízeni Otcovým hlasem, aby poslouchali "milovaného Syna" neboli přijali s vírou Kristovo svědectví: on bude Mesiášem trpícím, ale zároveň vzkříšeným a oslaveným.