14. neděle v mezidobí

09.07.2017 00:01

Mt 11,25-30
V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“

 Moudří a chytří se lopotí, aby našli moudrého a mocného Boha, ale nemohou ho najít, protože ho hledají na nesprávném místě – tam, kde by ho oni chtěli mít. Výsledky jejich námahy jsou vyčerpání a přetížení. Ve svém úsilí vše zvládnout, vše stihnout, vše zařídit a vše vykonat podléhají omámení domnělé všemohoucnosti, a tím sami sebe stavějí na místo Boha. O nich platí to, co říká žalmista: „Marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; neboť Hospodin ho svým miláčkům dává ve spánku.“ (srov. Žl 127,2). To jsou ti, co „žijí, jak chce tělo“ (viz Řím 8,9.11-13). „Život podle těla“ totiž nespočívá jen v tom, že člověk podléhá smyslnosti, závislosti či chamtivosti.

Maličcí hledají Boha tam, kde se on sám zjevuje. Hledají ho v „bláznovství kříže“. Očekávají ho v osobě Ježíše Krista, který se ponížil. On, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby.“ (srov. 2Kor 8,9). V tomto mu chtějí být podobní, a proto mají Kristova Ducha (viz Řím 8,9.11-13). Neznamená to, že by nic nedělali a jen čekali se založenýma rukama. I oni berou na sebe jho každodenních povinností. To je však netlačí k zemi, protože přes veškeré starosti dokáží vše odevzdávat do Otcových rukou s vírou, že on „má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme“