2018

17.3.2018 - Postní duchovní obnova

"Ježíši, nebyly by tě udržely na kříži hřeby, kdyby tě tam nedržela láska."

                                                                        Sv. Kateřina Sienská

Náhlá sněhová nadílka natolik ztížila cestování, že se otec František do Varnsdorfu nedostal. Duchovní obnovu tedy vedl otec Jacek. Zkonstatovali jsme, že jeho museli z Dolní Poustevny přinést andělé, protože i my varnsdorfští jsme na faru spíš doklouzali. Raději ani nedomýšlet, v jakém stavu musely být cesty na severu výběžku.

Jako téma postní obnovy zvolil otec perikopu o uzdravení slepého Bartimaia, Mk 10, 46-52.

Teprve poznání vlastního srdce vede ke spáse. V našich srdcích žije Bůh, setkáme-li se s Ním, rozpoznáme lži svých životů. A v okamžiku, kdy stejně jako Bartimaius zatoužíme zakřičet na Ježíše, neodradí nás ani nezastaví ti, kteří se nám budou snažit bránit. Rodina, přátelé, známí...všichni ti, kteří to s námi budou "myslet dobře". Podle Bartimaiova vzoru budeme křičet o to víc. Vystavíme se tím ovšem Ježíšově otázce z jednapadesátého verše:  "Co chceš, abych pro tebe učinil?"  Co skutečně po Bohu žádáme. Proč jej následujeme? Proč jej hledáme a toužíme s Ním být? A pak vyvstane další otázka, zda skutečně a upřímně toužíme po tom, oč jsme požádali.

Čteme-li pak dál, že Bartimaia jeho víra uzdravila, nejde pravděpodobně jen o víru, že Bůh může vykonat takový zázrak, že mu vrátí zrak. Koneckonců máme mnohá svědectví o velikosti Boží moci. Půjde nejspíš také o víru v Boha jako dobrého Otce.  Pustíme-li Hospodina do svého života a On se rozhodne konat, dosud známé může v jediném okamžiku pozbýt význam, chuť, vůni i tvar. Jen v naprosté důvěře a odevzdanosti je možné věřit, že z Božích rukou vše bude dobré. A je naprosto nezbytné, neztratit tuto víru, i pro okamžiky neštěstí a hrůz, se kterými je, v okamžiku kdy na Pána Ježíše zvoláme, potřeba počítat. Jak praví kniha Sírachovcova 2,4-5 Přijímej všechno, co tě potká, a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý. Vždyť zlato se zkouší v ohni a lidé Bohu milí v peci pokoření."

Neměli bychom přehlédnout ani okamžik, kdy se Ježíš zastaví a vyzve ostatní:" Zavolejet ho!" Jakoby své následovníky - a nikdo zde není jmenovitě uveden, čímž dává prostor každému, napříč prostorem i časem - toužil zapojit do svého Díla spásy. V této výzvě je ovšem ještě jedna skutečnost. Pán Ježíš přišel. Když zaslech hlas volajícího, zastavil se, ale další krok už nechal na něm. Bůh nám všem kráčí vstříc s otevřenou náručí, ale neuděláme-li také my rozhodný krok směrem k Němu, mineme se s jeho obětím. Bartimaius nám může být vzorem, protože ačkoli byl slepý, "odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k němu."

Dnes nežijeme ve svatě takovém, jaký ho Bůh stvořil. Už na začátku jej ďábel zkazil, když rozmlouval s Evou a vychytrale zkreslil Boží slovo. Tehdy uvrhl naše životy do lži. Odhodit strach a prosit o zbavení slepoty, abychom dokázali otevřít oči našich srdcí, je pro nás víc než důležité.

Nad kávou či čajem jsme ještě probrali neděli jako završení soboty, tedy třetí přikázání a zazněl také dotaz na milosrdného Samaritána. Setkání na faře jsme ukončili krátkou rozmluvou o osobním vzahu s Bohem.

Adorace původně plánovaná na čtvrt hodiny se díky velkému zájmu o svátost smíření protáhla. Mít možnost zůstat déle před zázračně vtěleným Pánem Ježíšem je Dar, tedy Bohu díky. Následovala Mše svatá.

_____________________________________________

18.2.2018 - setkání rodin

Ve čtyři hodiny jsme naše setkání zahájili společnou modlitbou a zpěvem chval. Naladit se na přítomnost Ducha Svatého nám bylo dnes obzvlášť zapotřebí, neb nás čekalo velmi obtížné téma - ctnost STATEČNOSTI. Tentokrát jsme se sešli v hojnějším počtu, takže zaznělo i více názorů. Bylo zajímavé sledovat, jak se v podstaném shodujeme. Také tentokrát bylo vyřčeno mnoho podnětných pohledů k rozjímání:

- dělat správné věci, tedy usilovat o Dobro, ačkoli vím, že mi to nepřinese popularitu ani uznání okolí; dokázat jít proti proudu

- překonat se, dokázat jít proti strachu

- číst Starý zákon :-)

- stát si za svým názorem, dokázat si ho obhájit i za cenu pověsti zbabělce; nenechat se strhnout davem

- dokázat pozvednout mysl k Bohu; sporné a bolestivé věci umět Bohu odevzdat; důvěřovat nejsvětější Trojici

- hlásit se veřejně ke své víře; evangelizovat; překročit sám sebe - svůj "stín", překonat svůj strach

- přiblížit se Bohu - rozpoznat pravdu o sobě v Božím světle, přiznat si sám sebe

- vstoupit do neznáma (stěhování se sem na sever); vychovávat čtyři děti v bytě školníka; jít si za svým přesvědčením a trvat na něm

- nenechat se strhnout proudem; stát na straně Pravdy; dokázat udělat v důvěře krok do neznáma, i do úplné tmy; zvolit na první pohled náročnější cestu, když cítím, že je správná

- dělat nepříjemné věci, když vím, že to je správné; dokázat se přemoci

- říct Ano Hospodinu - plně se mu odevzdat a přijmout jeho vůli, potlačit svoje ego a své ambice; přijmout Boží hodnotový žebříček, uvědomit si kdo jsem, kde jsem a jaké je mé poslání; plnit své povinnosti, dostát svým závazkům

- zachovat věrnost "svému místu"; žít všední každodennost s odvahou - v plnosti

- mluvit o statečnosti otevřeně na "spolču" :-)

 

K předchozím bodům je nutno doplnit, že všichni vycházíme ze "zákona lidské přirozenosti", kdy se učíme rozpoznávat nebo přirozeně rozpoznáváme, co je dobré a co zlé, následováním Toho, kdo jediný je Pravda a Život. Neusilujeme tedy o sebeprosazení, obhajobu vlastního ega a svých sobeckých názorů, ale svých životních postojů ve světle Víry.

Hovoříme-li o překonávání strachu, pak jde o strach duchovní nebo psychologický, nikoli o primární pud, který nás chrání.

 

A na závěr dlužno doplnit definici z Katechizmu katolické církve: "Statečnost je mravní ctnost, která při obtížích zabezpečuje pevnost a vytrvalost v úsilí o dobro. Posiluje rozhodnutí odporovat pokušení a překonávat překážky mravního života. Ctnost statečnosti dává schopnost přemáhat strach, a to i strach ze smrti, a čelit zkouškám a pronásledování. Dává odvahu k tomu, aby se člověk zřekl svého života a obětoval jej při obraně spravedlivé věci."

 

  

 

9.2.2018 - Biblická hodina

Setkání nad Písmem svatým jsme dnes poprvé zahájili zpěvem chval a to hlavně díky Aničce a Honzovi, kteří ani s malými dětmi neváhali přijet z Děčína, aby přivezli zpěvníky a doprovodili nás na kytaru.

V Lukášově evangeliu jsme pokračovali ve čtení druhé kapitoly. Ve verších 21-40 jsme se setkali se Simeonem a Annou.

_____________________________________________

 

28.1.2018 - Katecheze dospělých

V neděli jsme se sešli, původně k rozjímání druhého přikázání, jelikož se však jako palčivější ukázaly otázky z přikázání třetího, udělali jsme "malý skok". Třetí přikázání nás nabádá k tomu, abychom pamatovali na den odpočinku, který nám má být svatý. Hledali jsme tedy společně odpovědi, které práce jsou o neděli a zasvěcených svátcích ještě přijatelné či omluvitelné a které již ne. Asi nejpoetičtějším a přitom nejvýstižnějším závěrem nám mohou být slova sv. Augustina: "Láska k pravdě hledá posvátný volný čas, potřeba lásky přijímá spravedlivou práci."

     

_____________________________________________

21.1.2018 - Setkání rodin

Také v novém roce mladé rodiny s malými dětmi navázaly na tradici předchozích let a sešly se ke společnému sdílení víry. Tentokrát jsme se věnovali ctnosti MOUDROSTI. Každý sám za sebe definoval moudrost, tak jak ji doposud rozpoznal ve svém životě a poskytl tak druhým inspiraci k rozjímání:

- nadhled
- nejlepší cesta
- umět zvolit správné rozhodnutí
- umění naslouchat, životní zkušenost
- stálost a klid
- dívat se na svět Božíma očima
- následování Hospodina
Diskuzi jsme ukončili definicí z Katechizmu katolické církve: "Moudrost je ctnost, která dává praktickému rozumu schopnost, aby v každé situaci rozeznal, co je naše pravé dobro, a zvolil přiměřené prostředky k jeho konání. ...... Nazývá se vozatajem ctností, poněvadž řídí ostatní ctnosti a dává jim pravidla a míru."

_____________________________________________